Jak zvládnout problémové chování dítěte

Na úvod pár slov z praxe

Článek přináší příklady z praxe a několik praktických typů, jak zvládnout problémové chování dítěte, co s tím a jak na to.
S touto problematikou se rodiče velmi často obrací na poradenské pracovníky. Telefonický hovor probíhá často tak, že dospělý na druhé straně již vykazuje patrné známky zoufalství a chování svého dítěte popisuje následovně: „Neposlouchá, říkám mu to 10krát! „Nechce se mu učit, vyvádí přitom.“ „Zakážu mu mobil, stejně si dělá, co chce.“ „Zlobí, ze školy nosí samé poznámky a zhoršil si známky.“ „Nic ho nezajímá:“ „Začal lhát…..“ A co s tím?

Odpověď vůbec není jednoduchá. Očekávaní ze strany rodičů bývají taková, že s dítkem jednoduše a rázně ta paní psycholožka pohovoří, dítě tzv. „opraví“ a touto odbornou domluvou bude zase všechno v pořádku. Věřte, toto jednoduché řešení by si přáli i odborníci, ale situace v případě problémového chování dětí je mnohem složitější a je v ní doslova moře emocí! Při práci s dětmi často využíváme kartičky, které vyjadřují různé emoce. Kartičky se jmenují Moře emocí a jsou na nich nakreslené ryby. Ty jsou veselé, smutné, nazlobené, bezmocné, šťastné, milované apod. Dítě tyto kartičky popisuje, říká, jak se ta která rybka cítí a také vypráví, v jakých situacích tyto emoce mohou nastat. V praxi pak může být situace až úsměvná:

PŘÍKLADY

„Zoufalá maminka volá, že její chlapeček doma ztropil takovou scénu, se kterou si ona vůbec neví rady, neví, co s tím. Na následovné konzultaci v poradně si povídáme o tom, jak maminka chlapečka honí po celém domě, aby ho donutila sednout k učení, vynést koš apod. Situaci jsme probírali ze všech stran. Při otázce, jak se cítí chlapeček, když je doma a která emoce tomu nejlépe odpovídá, vybral tu nejradostnější rybu ze všech.  Mamka na to, reagovala, že ryba, která by vyjadřovala emoce její, tam určitě nebude. Avšak chlapeček neváhal a reagoval:  „Ale ano, je tam!“ a vytáhl obrázek s rybou v hněvu, s otevřenými ústy, která znázorňují křik.“

CO S TÍM ? PILÍŘE  

1. Dítě zpravidla nezlobí proto, že vás chce trápit. Nedělá to naschvál. Nedělá to naschvál vám.
2. Dítě zlobí, protože tím na něco upozorňuje, o něco volá, něco potřebuje. Např. https://www.zabavneuceni.cz/nase-tipy/doporuceni-odborniku/o-co-jde-detem,-ktere-se-chovaji-problemove
3. Ačkoliv to vypadá, že dítěti z jeho chování plynou jen samé klady, ani ono není se vším spokojené. Možná to působí tak, že mu daná situace vyhovuje. Dítě přitom ale může být z daného stavu samo nešťastné!
4. Jen pokud je rodič (nebo pedagog) ochoten změnit něco i na svém chování, je možné měnit chování dítěte. Neznamená to ale dítěti ustoupit.
5. Nezměníme dítě samé, ani jeho podstatu. Můžeme se pokusit změnit „jen“ jeho chování. Špatné není dítě, ale špatné může být jeho chování. Na tom lze pracovat!

JAK NA TO? DOPORUČENÍ

• Věnujte dítěti pozornost a zapojte do každodenní činnosti aspoň 10 minut společně stráveného času hrou. Další tipy: https://www.krnacovaporadenstvi.cz/2020/05/03/pozornost-nema-pozornosti-nikdy-dost/
• Dítě chvalte. Pochvalu ale směřujte konkrétně, např.: „pěkně si nakreslil tento obrázek, postava má všechny části a pod.“ Věnujte pochvale trochu více času, ne jen že „ty jsi šikovný“ a konec.
• Zaměřte se na pozitivní chování dítěte, více si ho uvědomujte a věnujte mu pozornost, tím toto žádoucí chování posílíte. Pochvaly by vždy měly převažovat nad výtkami!
• Připravte takovou situaci, za kterou bude možné dítě pochválit – např. jednoduchá pravidelná pomoc v domácnosti, o které víte, že ji dítě dobře zvládne a vykoná ji bez větších diskuzí.
• Dohodněte se na odměně, kterou dítě dostane při zvládání chování za určité období. Na délce tohoto období se dohodněte společně.
• Důležité jsou pravidla – jasně, stručně a návodně, co DĚLAT a nikoli co nedělat (např.: „Prosím jdi pomalu.“ namísto „Nelítej.“).
• Na jeho nežádoucí chování reagujte klidnou, vysvětlující, návodnou zpětnou vazbou, jak lze reagovat jinak. Mnoho nežádoucích vzorců chování také vymizí, jestliže je ignorujeme. Ale POZOR! Jestliže tuto techniku zkusíme jako první, může naopak výskyt nežádoucího chování narůst!
• Dítě můžete od nežádoucího chování rozptýlit jinou činností, odpoutáním – toto platí u mladších dětí (2-5 let). Často je tato technika mnohem efektivnější než verbální zákaz.
• Jestliže ignorování ani rozptýlení nefunguje, použijte techniku „přestávky“. Nechtě dítě o samotě na více než minutu – intervaly přidávejte s věkem dítěte, max. na 10 min.
• V každém případě se vyhněte hádkám a dodatečnému poučování a vysvětlování. To vede pouze k dodatečné pozornosti k nežádoucímu chování.
• Zorganizujte čas dítěte, tak, abyste předešli obtížím –aktivity, dozor, prevence možných kolizí.
• Dohlížejte na volný čas a jeho způsob trávení, včetně ověření, zda dítě opravdu bylo tam, kde mělo.
• Pokuste se o koordinaci výchovného přístupu v rodině, ve škole i dalších institucích, které dítě navštěvuje.

Mgr. Krnáčová –speciální pedagog a Mgr. Et Mgr. Eva Krchová – psycholog